Na našich stránkách se často s recenzemi nesetkáte, ale když vyjde dlouho očekávané pokračování nejikoničtější střílečky a jedné z nejdůležitějších her vůbec, nemohli jsme odolat.

Nový Doom (oficiálně bez číslovky) se vrací k čistokrevné akční řežbě a fanoušci to s povděkem kvitují, jakkoliv nebyl hororovější třetí díl vůbec špatný. Nový přírůstek od id software tak bude soupeřit s dalšími moderními doomovkami, hlavně sesterským Wolfensteinem: The New Order/Old Blood a ulítlým Shadow Warriorem a jeho pokračováním, které by letos mělo vyjít.

Jak se Doom povedl, když laťka nastavená Wolfensteinem je poměrně vysoko? Hodně moc.

Čistokrevná akce

Že bude Doom svižná střílečka, se vědělo od prvního traileru. Důraz na pohyb je větší než v jakémkoliv předchůdci a většině ostatních stříleček obecně. Pokud se v přestřelce zastavíte, moc dobře nedopadnete. Zapomeňte na krytí se za překážkou a opatrné ostřelování nepřátel, tohle je pravá doomovka! Pokud chcete uspět, budete muset sprintovat, skákat, dostávat se do výhodných pozic a střílet přesně i za běhu. Svou roli v tom hrají i odměny za „doražení“ nepřátel dokončovacím útokem zblízka v podobě drobného lootu.

Zbraně se povedly – nejde tak o jejich design a velikost, kdy cítíte, že v rukách třímáte opravdu kvalitní nástroj na zabíjení, ale o pocit ze střelby samotné, ke kterému hodně napomáhá i hutný zvuk.

Nepřátelé se vás neustále snaží dostat, což v některých případech vyústí i v zajímavé chování, na které rozhodně z moderních stříleček zvyklí nejsme. To když vás nepřátelé obklíčí, nebo jinak doběhnou. Dokáží vám tak zatopit, byť proti hráči jako jednotlivci ve většině případů působí poměrně bezmocně. Obtížnost je vysoká, respektive záleží samozřejmě na vás, jakou si zvolíte, ale pokud chcete zažít pravou noční můru, hra vás prověří.

Old-school levely

Levely jsou velké a jejich jednotlivé části hodně rozlehlé. To má za následek nutnost nějaké té základní orientace a to hlavně v případě, že se chcete dostat k lootu, který je vysoko/daleko. K orientaci využijete i fantastickou mapu, která zobrazuje 3D prostředí  a také výrazně usnadňuje hledání cest na konkrétní místa. Jakkoliv je hra jinak zcela lineární, právě svoboda pohybu vám udělá velkou radost, protože přestřelky na větší ploše a vertikálně zajímavých levelech jsou prostě výrazně zábavnější než chůze rovnou chodbou. Navíc vás Doom odmění i za exploraci a to díky bohatému výskytu schovek, které už k žánru neodmyslitelně patří a jejich hledání žádný správný hráč nemůže odfláknout.

K průzkumu prostředí i pohybu v boji přispívají i nové pohybové schopnosti vaší postavy, která se po vzoru moderních her dokáže přitáhnout na římsu, nebo provést mnohem větší skok, než je běžné. Žádný velký parkour to není, ale to by snad ani nikdo od Dooma nechtěl. Výsledkem je perfektní a o to šlo tvůrcům i hráčům především.

Grafika a násilí

Id software nedělá ošklivé hry, nikdy nedělal a na svou technologii byl vždycky hodně pyšný. Hodně se o tom namluvilo hlavně při vydání postapo střílečky Rage, ale u nového Dooma už asi vývojářům (a vydavatelům v Bethesdě) došlo, že technologie je hráčům v podstatě ukradená, jde o zážitek. A v tomto ohledu hra rozhodně exceluje. Je nádherná, efektní a naturalistická. Prostředí, zbraně i nepřátelé jsou prvotřídní a korunu tomu nasazují efekty, zejména ty spojené s gore.

Hra je krvavá, do jisté míry nechutná a šíleně brutální. Ostatně porcujete hlavně démony, takže žádné velké pohoršení se nedostavuje – a i kdyby ano, Doom má rating 18+. Za zvýšené množství brutality mohou hlavně popravy načatých nepřátel a pak samozřejmě i už od prvního traileru nadšeně očekávaná motorová pila. Porcování nepřátel s ní i jinými zbraněmi působí nesmírně dobře, jakkoliv je to možná stanovisko, které by se jednou mohlo vyjímat jako argument právníků žalující herní vývojáře za ničení výchovy dětí a mládeže.

Závěr a hodnocení

Nový Doom se povedl. Pokud se vrátíme o pár dnů zpět k multiplayerové betě, snad se ani nechce věřit, že jde o tak diametrální rozdíl. Ne že by se hra o tolik zlepšila, ale v novém Doomovi prostě hraje prim singleplayerová kampaň a boj proti počítači, který oživuje vzpomínky na ty nejlepší čistokrevné střílečky všech dob. Jde o více než důstojné pokračování, které ale nemusí spoléhat na návaly nostalgie starší hráčské generace – jde o tak kvalitní titul, že si najde příznivce i v generaci, která o Johnu Carmackovi ví (maximálně) jen to, že dělá na brýlích pro Facebook…

Hodnocení 9.5/10