Že mor může být i zábava jsme se již přesvědčili v roce 2019, kdy vyšel vynikající herní titul A Plague Tale: Innocence. Setkali jsme se v něm se sourozenci Amicí a Hugem, kde právě mladší z dvojice – Hugo – trpí vzácnou chorobou spjatou s černou smrtí a jejich předky.

Inkvizice jim je po celou dobu na stopě a nevinné děti se musí plížit, řešit úkoly a zároveň se snažit vyléčit nemocí zasaženého mladíka. Přímo na události z jednotky navazuje i zcela nové pokračování A Plague Tale: Requiem, které ale začíná velmi pomalu a atmosféricky.

Po hektickém finále prvního dílu tak sourozenecká dvojice zažívá konečně pár okamžiků klidu. Spolu s nimi se tak podíváme po okolí, objevíme staré, opuštěné ruiny nebo se vydáme na paprsky prosvětlená pole.

A Plague Tale: Requiem je lepší než jednotka

O pokračování se opět postarali vývojáři z Asobo Studio, kteří už v jednotce mistrně prolínali světlejší chvíle s táhnoucími se podtóny temnoty, ať už z chorobným, nebo lidským charakterem. Právě na principu, který jim přinesl za Innocence (mimo jiné) tolik pozitivních ohlasů staví i tentokrát. K tomu ale přinášejí řadu změn posouvajících hru výše, rozšiřující hráčům možnosti, jak si tento podmanivý středověký svět užít ještě víc.

I když hrozba inkvizice úplně nepominula ani po "konečném" řešení z předchozího dílu, Amicia se s Hugem vydá jinam. Všechno se změní poté, co se Hugovi zdá sen o ostrově ve Středozemním moři, kde by se měla nacházet jakási léčivá voda.

Od inkvizice na ostrov fanatiky

Netrvá dlouho a právě tam se přesouváme, kde se duu dostane vroucného přivítání z jedné prosté příčiny. Obyvatelé jsou totiž uctívači Hugovy choroby, začnou ho uctívat jako Boha a my se poprvé setkáváme s jasně zfanatizovaným lidem.

Právě odklon k náboženské komunitě je vítanou změnou, která se nevzdaluje svým podáním od středověkých nálad, a zároveň skvěle rozvíjí svět A Plague Tale. Běžný lid na ostrově trpí odříznutostí od zbytku civilizace, což se projevilo zejména ve zpátečnickém žití.

Hororová atmosféra

Rituály, praktikování činností jako předkové – to vše vede k postupnému přerodu na místy vypjatý horor. Aby toho nebylo málo, skrze prostý lid se dotkneme i reinkarnace a víry v osud každého jedince. Spolu s kultem, který obyvatelé ostrova praktikují, se postupně vytrácí světlo běžných dní a přichází pořádná herní temnota.

A právě ve vypjatých situacích si nejvíce uvědomujeme práci herců stojících za postavami. Konkrétně Charlotte McBurney jako Amicia a Logan Hannan v postavě Huga jsou prostě uvěřitelní, lidští a skvěle nadabovaní. A co neřeknou slovně, vyjádří výrazy tváře. Podprahové zprávy hráčům, které hře dodávají hloubku a dělají z ní opět dílo s přesahem herního průmyslu.

Příběhovka, jak se patří

Důkaz, že příběhovky mají ve světě stále své místo, ať přijde jakkoli mnoho online stříleček nebo MOBA her. Vztah bratra a sestry navíc dodává hře nevinnost v pochmurných časech, která ji žene dopředu. Nesmíme zapomínat ani na skvělý hudební doprovod, který byl již v předchozím díle bravurní a Requiem není výjimkou.

Vedle vztahové roviny není třeba zapomínat ani na nové mechaniky, které celý stealth systém posouvají na novou úroveň, stejně jako soubojový systém a vylepšování postavy. Přibyly nám nové substance, které se v alchymii sejdou jako sůl při tvorbě nových prostředků k eliminování nepřátel, případně k jejich vlákání do pasti. Některé z nich využijete během hry více, jiné budou sloužit jen ke zpestření bez většího významu.

Otevřený svět a nádherná grafika

Hra se světlem, respektive s ohněm a tmou, je skvělá a přináší řadu zajímavých způsobů, jak řešit situace na ostrově. V ještě větší mapě než v jednotce si tak dosyta užijete každou oblast, kam vás zavede příběh.

Potěší i Hugova schopnost ovládat krysy, které tak mohou roznášet strach nejen do řad sourozenecké dvojice, ale při správném použití zejména k nepřátelům. Obtížnost je zvolena tak akorát, aby si na své přišli všichni.

Na nižší obtížnosti je přechod hrou ideálně jednoduchý, abyste si užili příběh a nezdržovali se s procházením jedné části děje znovu a znovu. Naopak, v náročnějších módech si budete muset všechny zdroje poctivě šetřit, počítat a neustále budete balancovat na hranici přežití.

V obou případech, ať už na lehké nebo náročné obtížnosti, si užijete vedlejší postavy. Ty budou přicházet a odcházet, jak budete pokračovat v příběhu. Nejen, že vám pomohou, ale jsou i platnými vypravěči příběhu, posouvají ho dopředu a ukazují taje ostrova, které by Amicia a Hugo jinak neodhalily. Gameplay tak rozšiřují plnohodnotně, nepůsobí nuceně ani nastrčeně a snadno zapadají do konceptu A Plague Tale: Requiem.

Závěr a hodnocení

Příznivci atmosférických her se skvělým příběhem si tak v A Plague Tale: Requiem rozhodně přijdou na své. Vyvážený systém stealth přístupu a akce, ať už s kuší, nebo jinými zbraněmi, příběhu dodává hloubku, řeší problémy a posouvá dvojici ke zdárnému konci.

Opuštění inkvizice a vydání se na ostrov, kde Amicia s Hugem čelí nové hrozbě v podobě kultu je vítanou změnou, nenásilně ukazuje středověk z jiné strany a vnáší do děje svěžest. Právě to se více pokračováním ne vždy povede, proto je A Plague Tale: Requiem skvělým příkladem toho, jak může vypadat prémiový titul, když tvůrci dostanou volné ruce a věří tomu, co dělají.

HODNOCENÍ 9/10