Vyznáte se v licencích digitálního obsahu jako je hudba, fotky, nebo obrázky? Nebo si myslíte, že všechno „free“ je opravdu úplně zdarma a připraveno jen k vašemu (zne)užití? Všechno je trochu jinak a licence jsou pro běžného uživatele internetu velkou neznámou. Alespoň trochu světla by vám do tohoto problému měl vnést tento článek.

Opravdu zdarma a bez povinností

Existují díla, jejich autorská díla již zanikla, protože uplynulo příliš mnoho času od smrti jejich autora. Sem přirozeně nepatří čistě digitální díla, ale zpravidla například obsah starých literárních děl, nebo hudba. Tento typ „licence“ se nazývá Public Domain a sem spadající obsah můžete využívat zdarma. Obdobou Public Domain je licence Creative Commons CC0 (Creative Commons Zero), kam patří díla, jejich autoři se dobrovolně veškerých autorských práv vzdali. CC0 tak můžete používat komerčně, bez uvedení zdroje, s úpravami a výsledné dílo můžete vydat pod jakoukoliv jinou licencí (přitom je běžné, že pod ostatními CC licencemi se většinou používá pravidlo respektování výchozí licence i ve výsledném díle).

Platba nutná

Zde se blíže podíváme na Rights-managed a Royalty-free licence, přičemž hlavně název té druhé tak trochu evokuje něco zdarma, což rozhodně neplatí. Rights-managed (RM) spočívá v poskytnutí licence pro přesně vymezené použití díla. Specifikována je forma použití, rozsah použití (časový i prostorový) i případná exkluzivita. Nevýhodou je zpravidla cena – pokud už se někdo obtěžuje s nastavováním všech těchto pravidel, jde asi o kvalitní nebo žádané dílo, které bude něco stát. Výhodou je například možnost si dílo „koupit“ exkluzivně, máte tedy jistotu, že ho dle dohodnutých podmínek nepoužije třeba vaše konkurence na billboardu pár metrů od vašeho.

Royalty-free je naproti tomu o něco schůdnější – zpravidla si koupíte obrázek za fixní cenu a s ním si pak můžete dělat (víceméně), co se vám zlíbí. I zde jsou nějaké limity, třeba do počtu použití, nebo zhlédnutí. Nikdo vás ale neomezuje v tom, kdy a jak obrázek použijete. Zároveň si stejné dílo pro své použití může koupit kdokoliv jiný, není tedy zajištěna exkluzivita.

 Creative Commons

Bez ohledu na to, jak moc velcí dobráci jste, pravděpodobně se vám nelíbí představa, že něco vytvoříte, ostatní toto dílo použijí a ani vás nezmíní jako autora, nebo dokonce vaše dílo využijí k vlastnímu prospěchu a vás jako původního tvůrce zapřou, nebo třeba ani nebudou vědět, že by na vaše originální dílo měli odkázat…

Díky Creative Commons, neziskové organizaci s cílem zpřehlednit licenční problematiku na internetu a zavést nějaké standardy, je hned jasné, za jakých podmínek se může dílo dál šířit. CC přitom poskytuje pouze platformu, jejíž využití je na autorech – chcete, aby vaše fotka byla šiřitelná, ale pouze pro nekomerční použití (CC BY NC – vysvětlíme níže)? Vyberete si odpovídající formu CC licence a ke svému dílu ji přiřadíte, aby všichni zájemci věděli, za jakých podmínek můžou vaše dílo použít.

Creative Commons využívá 4 atributy, ze kterých můžete výslednou licenci složit. Jde o BY, NC, ND a SA. BY je základem pro všechny kombinace a znamená, že dílo se smí šířit, upravovat a využívat ke komerčním účelům s tím, že bude uveden autor. Tato licence je součástí všech dalších složenin – pokud byste trvali na obejití i BY, musíte zvolit Creative Commons Zero (CC0, viz první část článku).

NC znamená, že dílo nesmí být použito ke komerčním účelům (NonCommercial). ND zakazuje šířit upravené dílo (No Derivative Works). SA umožňuje šíření díla pouze pod stejnou licencí, jakou má originální dílo. Kombinací těchto čtyř může vzniknout například licence BY-NC-SA, která zakazuje komerční použití, výslední dílo musí být šířeno pod stejnou licencí (tedy opět BY-NC-SA) a musí být samozřejmě uveden autor originálu.